"A zruší někdo z nich velké ústavy?", zněla otázka mých klientů, když jsme mluvili o tom, jakou politickou stranu by rádi volili. Oni tam kdysi žili, ví, jaké to je. Lidé, kteří žijí teď a tady a přitom je o nich tak málo slyšet. Sdílím odemčenou verzi strašně důležitého článku: "V Česku roku 2022 existuje jen málo oblastí, v nichž by dva významné veřejné sektory (totiž psychiatrická péče a sociální služby) byly tak málo dotčené odborným know-how, které je v západním světě známé a zavedené. A v nichž by tahle nevědomost spolu se slabou vůlí ke změnám působila tolik zbytečného utrpení."

 

P.S. Jsem ráda, že jsou kolem nás lidé, kteří se úspěšně snaží vyhlídky lidí s mentálním postižením systematicky měnit... mimo jiné i ti, co inspirují mne... Alena Nosková, Hana Simackova, Kateřina Drábková Bíbusová, Ilona Šimková 

Noemi Sáričková, vedoucí služby chráněné bydlení SKOK do života, o.p.s.

* * *

Prostředí velkých budov, dlouhých chodeb, velkého počtu vícelůžkových pokojů připomínajících neosobní hotel či noclehárnu. Chybí kuchyň, kde byste kdykoliv během dne našli něco k jídlu. Chybí obývací pokoj, kde by byly Vaše věci. Když jdete na záchod, není tam jen jeden a někde chybí i toaletní papír. Když jdete do koupelny, nemáte tam kartáček na zuby ani ručník. Takové prostředí deformuje myšlení, jednání i schopnosti všech. Uživatelů i pracovníků. Jednotliví lidé splývají v masu. V takových podmínkách je jako uživatel snadné celé dny nic nedělat, bloumat po chodbě a čekat na cigaretu nebo naopak “podlézavě dělat” a snažit se urvat kousek pozornosti pracovníka. Pokud nejste “hezcí, hodní, šikovní”, musíte řvát a šokovat. Tak se na Vás také dostane.

Jako 1 pracovník na 10-20 lidí, jste po měsíci rád, že jste rád. Na nějaké moc velké individuálky není čas. Začnete něco s jedním a další tři Vám stojí za zadkem nebo za dveřmi a vy už vidíte, že nestíháte. Do toho “scéna”, kterou musíte jít řešit… Takže obsloužit masu, vyplnit papíry, do ničeho jiného se moc nepouštět.

 

Je to past pro všechny.

Naši uživatelé potřebují svůj život trávit smysluplně, mít běžné povinnosti, chodit do práce, do obchodu, mít možnost být “sám ve svém”. Nést zodpovědnost dle svých možností.

 

Pracovníci potřebují čas a prostor ne pro administrativu, ale především pro smysluplnou skupinovou práci (vaření, úklid, nákup apod.) a nerušenou individuální práci dle zájmu a možností uživatele.

 

Obě strany potřebují čas a podporu na získání nových kompetencí. Uživatel musí žít s vědomím, že je pro nás jen jeden. Pracovník musí vědět, na čem opravdu záleží. Na uživateli nebo vyplněném papíru a směně bez problému?

Do sociálních služeb plynou velké objemy finančních prostředků, které bohužel na změnu stoletého systému nestačí. Záleží ale jen na nás, pracovnících sociálních služeb, s čím se spokojíme, co jsme ochotni akceptovat, přehlížet, co chceme změnit. My totiž můžeme. SKOK do života

Díky Petru Třešňákovi a Týdeníku Respekt, že nepřehlížíte důležitá témata.

Kateřina Drábková Bíbusová, ředitelka SKOK do života, o.p.s.

* * *