Co tedy mohu udělat pro to, aby se mé dítě s mentálním postižením nedostalo do ústavu?

V potvrzování pohlavní identity a uvědomění si vývoje vlastního těla hrají rodiče nezastupitelnou roli. I přesto, že se v jeho lékařských zprávách můžeme dočíst, že je na úrovni 6, 8, 10 letého dítěte, je mé dítě ve 20 letech dospělý muž nebo žena se svými sexuálními a vztahovými potřebami, které se samozřejmě začaly projevovat už mnohem dříve.

V lékařských zprávách se jedná o zavádějící popis dosaženého stupně úrovně myšlení. V případě lidí s intelektovým znevýhodněním dochází k rozdělení vývoje mentálních funkcí – většinou nedojde jejich vývoj k abstraktnímu myšlení, zatímco vývoj tělesný pokračuje. O to důležitější je zprostředkovat dítěti srozumitelné informace a nastavit hranice jeho projevům tak, aby dokázalo uspokojit své potřeby společensky přijatelným způsobem odpovídajícím věku, neobjímání, dodržování vzdálenosti mezi lidmi. Pokud se jako rodič v této roli necítím komfortně, je vhodné vyhledat odbornou pomoc, nejlépe specializovaných sociálních pracovníků a poraden (např. Nebuď na nule). Cílené, srozumitelné vzdělávání a trénink je mnohem efektivnější než nevhodně zvolená medikace. Podpora role dítěte ze strany rodiče spočívá ve vhodné volbě oblečení, které by mělo odpovídat jeho vrstevníkům, respektováním jeho soukromí a intimity, respektováním jeho názorů a potřeb a v podpoře odpovědného rozhodování.