Co tedy mohu udělat pro to, aby se mé dítě s mentálním postižením nedostalo do ústavu?

Z mého dítěte nebude vysokoškolák. Být věčným studentem jen proto, že škola zajistí mé dítě 8 hodin denně, může být po 20. roce věku už unavující a demotivující. I když škola zprostředkovává nové informace a dovednosti, dělá to stále stejným „školním“ způsobem. Ochota a motivace učit se a spolupracovat na půdě školy po 20. roce klesá. Včasný přechod do tréninkové sociální služby a do práce nám umožňuje znovu upoutat pozornost, dokud jsou schopnosti učit se na maximu. Díky změně prostředí a podmínek dokážeme maximálně rozvinout potenciál mladého člověka ve vztahu k práci, rozhodování, bydlení a budoucímu životu.

Zůstat po ukončení školní docházky doma a nemuset nic dělat, může mít za následek definitivní ztrátu životního stereotypu, návyků a dalších dovedností. K zapomenutí 70% školních vědomostí může dojít během jediného roku. Velmi složité je i udržení motivace k práci v případě, že do práce není možné chodit denně v podobný čas. Vždy bychom měli společně usilovat o nastavení pravidelného životního režimu, kde se kombinuje práce, sociální služby a volný čas.