Co tedy mohu udělat pro to, aby se mé dítě s mentálním postižením nedostalo do ústavu?

Moje dítě se ode mě těžko osamostatní samo. Bude k tomu potřebovat podporu mou, ale i dalších profesionálů, neboť některé kroky nebudeme schopni učinit sami a bez přípravy. Ať už se jedná o podpůrcovství, opatrovnictví, dědictví, tak i zajištění nemovitosti pro jeho budoucí bydlení. Počítat s tím, že stát dokáže každému člověku s intelektovým znevýhodněním zajistit pěkné bydlení v komunitě, je jako loterie. Na někoho se štěstí usměje. Pokud je v našich silách našetřit peníze a následně je např. spolu s dalšími rodiči investovat do budoucího bytu či domu, zajišťuji bydlení pro své dítě do konce jeho života. Zajistit tento prostor optimální sociální službou nebude problém. Pokud moje dítě nebude život v bytě již zvládat, vždy bude moci svůj „podíl“ přeprodat jinému zájemci a finance užít na další bydlení s vyšší mírou podpory. 

Je naším přáním, aby se i lidé s intelektovým znevýhodněním měli šanci stěhovat od rodičů tak jako jejich vrstevníci, dokud jejich rodiče žijí. Tak, aby si mohli pomáhat, trávit spolu čas a zachovat si hezké vztahy. Ne v čase, kdy ztrácí nejbližší osobu a všechny své životní jistoty.